Smysl a cíle koncepce památkové péče v Karlovarském kraji

Přednáška a diskuse pořádaná ČNK ICOMOS dne 4.4.2007 byla reakcí na zveřejnění koncepce formou publikace (o ní stručně na webu NPÚ). (Pozvánka ve formátu pdf je dostupná zde.)

Jednání zahájil president ČNK ICOMOS doc. PhDr. Josef Štulc.

Ke zvláště významným edičním počinům v oboru památkové péče z posledního období patří vydání koncepce památkové péče Karlovarského kraje. S vědomím širších souvislostí potřeb a rozvoje památkové péče v celé ČR, jakož i s respektem k přístupu zadavatele koncepce – Karlovarskému kraji – a k mimořádnému výkonu obou zpracovatelů dokumentu se ČNK ICOMOS rozhodl svolat přednáškový a diskusní seminář, na který laskavě přijali pozvání jak autoři, tak i představitelé Krajského úřadu a další odborní zájemci.

V úvodní přednášce střídavě hovořili oba autoři – Karel Kuča a Lubomír Zeman. Charakterizovali svůj přístup ke koncepci a naznačili i metodu práce, kterou zvolili jednak na základě vyhodnocení odborných priorit, jednak vzhledem k nutnému spěchu. Uvědomovali si přitom, že není logické, aby na území ČR měl každý kraj svou zcela samostatnou koncepci. Měla by existovat jednotná koncepce, z níž by se odvozovaly regionální či krajské koncepce tak, aby reagovaly na oblastní či místní specifika (např. situace v Karlovarském kraji je příznačná tím, že na části jeho území byly do roku 1945 jen německé obce a podoba architektury vychází z vlivů blízkých německých oblastí). V době prací na koncepci se památková péče otřásala v samých základech, přičemž směr vývoje oboru nebylo možné spolehlivě odhadovat. Vzhledem k tomu, že se uvažovalo o přesunutí výkonu státní správy na úseku státní památkové péče na obce a kraje, resp. na obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady (mohl to být jeden z výsledků snah mj. i části památkářů o zrušení "dvoukolejnosti", zcela vážně se uvažovalo o předání národních kulturních památek ve správě NPÚ krajům), přistoupili autoři ke koncepci s velkou zodpovědností. Účelem krajské koncepce ovšem nemá být řešení celého systému.

Vzhledem k tomu, že se většina obyvatelstva nynějšího Karlovarského kraje po roce 1945 prakticky zcela obměnila, přetrvává značný nezájem části veřejnosti o osud památkových hodnot (i když je nutno podotknout, že vznik občanských aktivit na záchranu kulturního dědictví, ať již jako celku nebo jednotlivých kulturních památek, signalizuje, že se "blýská" na lepší časy). Proto je součástí publikace rozsáhlý přehled historického vývoje osídlení, typologie urbanismu, stavitelství i uměleckých děl, zasazený do politických souvislostí i krajinného rámce. Autoři usilovali o vyzdvižení specifických hodnot, neboť oblast Chebska a Karlovarska dosud do značné míry stála stranou památkového výzkumu i péče. Zamýšleli přispět k probuzení či posílení zájmu obyvatel o odkaz minulosti, poukázat na výsadní specifika a podpořit zájem o památky založený na zájmu o výnosy z cestovního ruchu.

Představitelé Kraje si od koncepce slibují zviditelnění donedávna okrajové oblasti, která nebyla zajímavá z hlediska odborných památkových výzkumů a k níž neměli vztah ani obyvatelé. Naděje pro památky spočívá jednak v probuzení zájmu obyvatel o jejich hodnoty, ale také v šíření povědomí o potřebě pro ohrožené památky něco dělat.

Karlovarský kraj autorům ponechal do značné míry volnou ruku zejména v tom, jak budou prezentovat památkový fond, možnosti využití jeho potenciálu i ohrožení památek.

Kraj s vědomím možností, jež památky do budoucna mohou i z hospodářského hlediska poskytovat, v koncepci přijal mnohé náročné závazky. Kraj již nyní průběžně značně zvyšuje dotace na opravy památek.

Kromě historického vývoje a současného stavu památkového fondu se autoři zabývali také genezí samotné ochrany památek. Velkou pozornost věnovali sestavení přesného seznamu chráněných nemovitých kulturních památek. Přitom ovšem naráželi na největší těžkosti na straně NPÚ, neboť v úředních seznamech je mnoho závad, které jsou sice aktuálně odstraňovány v průběhu obnovy identifikace kulturních památek, avšak tento rozsáhlý úkol je ještě daleko před dokončením. Vytvořený seznam bude přes všechnu péči v dalším období nutné upřesňovat.

V přehledu ohrožených památek byly vytipovány ty nejohroženější objekty; ve skutečnosti je jich mnohem více.

Některé ohrožené či nezadržitelně zanikající památky jsou prvořadé hodnoty, ale přesto zatím nebyla nalezena účinná cesta např. k odvrácení zkázy evropsky významného stavebního fondu pozdně gotického a renesančního Jáchymova.

Ztráty působené vandalismem, krádežemi drobných převážně kamenosochařských památek a rabováním cenných mobiliářů jsou ve svém souhrnu apokalyptického dosahu.

K přibývajícím příkladům pozitivního přístupu vlastníka významné památky patří zejména zámky v Chyších, Mostově, řada objektů hrázděné lidové architektury, ale i sakrální stavby aj.

Sama památková péče zatím nedostatečně podporovala systematický výzkum památkového fondu. Teprve na plošném vyhodnocení celého památkového potenciálu by měla být založena strategie výběru těch objektů, které skutečně představují hodnoty k ochraně. Oporou koncepčního postupu v budoucnu by se měla stát rozpracovaná obnova identifikace ústředního seznamu kulturních památek. S dokumentací NPÚ bude nutné propojit GIS, přičemž se zřejmě podpora ze strany Kraje projeví velmi účinně.

V souvislosti s přípravou koncepce autoři podle metodiky NPÚ vypracovali vzorová památková hodnocení pro 5 měst a pro 3 vesnice. Navrhli také směry dalšího rozšiřování ochrany.

V rámci zpracování metodiky připravili zpracovatelé Koncepce návrh západočeské lázeňské oblasti pod názvem "Západočeský lázeňský trojúhelník" do seznamu světového dědictví UNESCO. Podobně Kraj podporuje komplexní ochranu památek hornictví, kterých je zejména v oblasti Krušných hor mimořádně velká koncentrace. S tím zčásti souvisí i prosazování Česko-bavorského geoparku.

K aktuální památkové praxi autoři např. vyjádřili určité výhrady vůči pojetí ochrany v chráněných územích. Navrhli uvažovat o možnosti zavádět kolem chráněných památek ochranná pásma "ze zákona", podobně jako je tomu ve sféře ochrany přírody (u památek i v některých cizích státech).

Jen zcela výjimečně by se mělo upouštět od památkové ochrany. Dosud se často od ochrany upouští u ruinovaných nebo vážně narušených objektů, které sice možná ztrácejí na užitné hodnotě, avšak zjevně jejich památková hodnota nepřestává existovat. Je třeba podporovat možnost raději ohrožené objekty zachovávat jako zakonzervované ruiny, než je vydat na pospas radikálním zásahům. V kraji je ovšem řada zřícenin zcela zanedbaných, jež velmi trpí zarůstáním vegetací (kromě destrukčních účinků kořenových systémů nejednou stojí tyto památky stranou zájmu proto, že jsou po velkou část roku prakticky neviditelně skryty olistěným větvovím).

Kraj začal intenzivně památky propagovat a prezentovat, stará se o osvětu, což je pro budoucnost památkového fondu nejspíše klíčově významné. Za nepochybný se považuje ekonomický přínos. K směrování turismu do řady dosud méně známých, ale pozoruhodných míst mají posloužit tématicky koncipované trasy. Jak pro turisty, tak i pro místní jsou přínosem četné informační panely, seznamující s výskytem památek v plošně chráněných lokalitách. Pohyb zájemcům o návštěvu památek usnadňují doplňkové informační („hnědé“) silniční značky.

Podobně by měly k podpoře péče i širokého zájmu o památky sloužit koncepce na celém území státu.

Pokud jde o podporu regionálních specifik, jsou jimi v Karlovarském kraji nepochybně lázeňská města, klášter Teplá, hrázděná lidová architektura (i přesto, že od roku 1945 bohužel velké množství objektů zaniklo – některé bohužel i v posledních letech!), technické a zejména hornické památky (vzhledem ke své zanedbanosti působící svou autenticitou), kumulace smírčích křížů, významné soubory stavitelství historismu a secese (neoddělitelné od koloritu lázeňských měst, ale nejen jich: viz Kraslice, Nejdek), soubory městské zástavby ve stylu tzv. Heimatstilu a "Sorely", specifikem jsou i relikty či jen terénní stopy zaniklých vsí (solitérní objekty, drobné památky; formu ochrany takových svědectví bude ještě třeba hledat).

Od vydání koncepce uplynul asi čtvrtrok (publikace byla dokončena na přelomu let 2006 a 2007 (křest se konal 16. ledna 2007!!!). Již nyní lze říci, že některé stanovené směry se daří velmi úspěšně rozvíjet. Např. bylo zahájeno budování turistických tras. Byl podán návrh na zařazení lázeňských měst na seznam UNESCO. V rozpracovanosti je trasa poválečné architektury socialistického realismu ve spolupráci s kolegy ze saského Chemnitz a v přípravě je také trasa po lidové architektuře.

Na přednášku autorů navázalo vystoupení představitele Karlovarského kraje, náměstka hejtmana ing. Jiřího Behenského.

Ten stručně charakterizoval vývoj krajské správy od vzniku kraje v roce 2000. Od těžkých počátků (zejména poznamenaných velkým nedostatkem financí) se situace přeci jenom postupně zlepšuje. Kraj nyní vydává na kulturu více než 1% ze svého rozpočtu.

V oblasti památkové péče se kraj hodlá zaměřovat na podporu vztahu obyvatel k místním historickým hodnotám. Problém je zejména s kostely, které nejsou využívány k církevním obřadům a nejsou ani akceptovány jako odkaz předků. V této situaci církev, které chybějí finance na potřebné opravy a údržbu, sama nemůže danou situaci úspěšně řešit.

Ačkoliv v řadě zemí Evropy se státní správy potýkají s podobnými problémy, a přestože v řada podpůrných programů EU podporuje revitalizaci historického dědictví (podmínkou ovšem je "vyčíslení" přínosu pro cestovní ruch), nebyl dosud vytvořen žádný program pro záchranu opuštěných a nevyužívaných sakrálních památek.

Karlovarský kraj poskytuje na obnovu kostelů asi 1/3 z částky, kterou vyčlenil na obnovu kulturních památek a památkově hodnotných objektů (ta nyní činí celkem 10 mil. Kč).

Ing. Behenský přivítal jako velký příslib pro památkovou péči zřízení ÚOP NPÚ v Lokti.

Stručně se vrátil k některým konkrétním problémům památkové péče v kraji (Jáchymov), připomněl snahy v oblasti turistického ruchu (informační systém, zdůrazňování špičkových cílů – např. relikviář sv. Maura v Bečově).

Kraj se o památkovou péči živě zajímá, neboť dobrý stav památek je podmínkou rozvoje a tím i přínosů cestovního ruchu (podle výzkumů 55% přijíždějících turistů směřuje v ČR za památkami).

Velkým přínosem ke komunikaci s vlastníky památek při praktické památkové péči jsou Krajem 2x ročně svolávané porady vlastníků nejvýznamnějších kulturních památek (za účasti církví, měst, soukromníků).

Zdárně se rozvíjí administrace Programu regenerace městských památkových rezervací a zón (jeden z dotačních programů MK ČR) zajišťovaná Krajem; příznivě se při tom projevuje to, že úředníci jsou v osobním kontaktu s příjemci příspěvků, jehož využití ovšem také mohou lépe prověřovat.

Jednou z aktivit, Krajem rovněž podporovanou, je každoroční připomenutí Dnů evropského dědictví. V kraji se střídá místo pořádání akce spojené s kulturním vystoupením (Klášter premonstrátů Teplá, zámek Chyše, kostel v Jáchymově), jehož výtěžek je vždy věnován na opravu nějaké drobné památky v okolí.

Závěrem svého vystoupení se Ing. Behenský přihlásil k vydané koncepci, která je velkou oporou snah Kraje o ochranu památek a kulturního dědictví vůbec.

Další částí programu byla diskuse, ve které zazněly různé otázky k přípravám koncepce, ale také k obecným problémům památkové péče.

Dotaz: Jak dlouho autorům trvala práce na koncepci (tazatelka uvedla, že se hodlá zabývat podobnou prací v jiném kraji ČR).

Autoři uvedli, že koncepci zpracovávali dva roky, ovšem s tím, že podstatné části úvodních "důvodových" kapitol vycházejí z analýz, které samostatně konali asi tak v posledních 10-15 letech. Bez této předchozí přípravy a z toho vycházející znalosti situace by se práce ve dvou letech zvládnout nedala.
Poznámku připojila paní Mgr. Jaroslava Pokludová, vedoucí oddělení památkové péče Krajského úřadu, která připomněla součinnost Kraje s Národním památkovým ústavem a pracovníků obecních úřadů obcí s rozšířenou působností zejména při obtížném ověřování údajů o chráněných kulturních památkách. a stupni jejich ohrožení a s vlastníky kulturních památek, kteří umožnili nafocení interiérů objektů. Od doby přijetí koncepce jsou postupně získávány zkušenosti s využitím koncepce – některé pasáže by bylo třeba upravit [jistě by bylo cenné, kdyby se takové vyhodnocení zkušeností podařilo zpřístupnit odborným zájemcům – např. publikováním článku v odborném časopisu].

Dotaz: Obecná část koncepce má širší než krajskou platnost – počítá se s její "expanzí" za hranice kraje?

Autoři ani Kraj se nebrání možnosti nabídnout využití dokumentu i dalším případným zájemcům. Arch. Kuča připomněl, že také při práci na karlovarské koncepci navazovali na podobné dokumenty z jiných krajů, pokud již byly v dispozici. Míní, že by bylo velmi potřebné svolat na toto téma celostátní konferenci, na které by se posuzovaly i vazby mezi koncepcemi a památkovým zákonem.
Ing. Behenský dodal, že v Asociaci krajů ČR jsou svolávány porady náměstků hejtmanů, do jejichž působnosti spadá i památková péče; projevil ochotu na takové poradě (v červnu) vyslovit příslušnou nabídku.

Dotaz: Tazatel směřoval k náročnému metodickému problému, kterým je péče o zříceniny; zatímco ruiny hradů jsou běžně přijímaným "typem" památek, jsou zříceniny kostelů či zámků a jiných staveb s výrazným architektonickým pojednáním chápány jako nezvyklé, takže se často směřuje buďto k likvidaci, nebo k rozsáhlé rekonstrukci a doplnění do "původního" stavu.

Autoři mínili, že takové stavby lze v zásadě konzervovat a ochraňovat jako ruinu, ale také je lze doplnit a uvést do provozovatelného stavu. Koncept konzervované (nebo "řízené", jak se někdy říkává) zříceniny směřuje hlavně k nalezení ekonomicky únosného řešení k odvrácení nebo zpomalení zkázy takové památky, pokud nenalezne využití.
S tím souvisí i častý postup vlastníků, kteří chtějí památku odstranit, a tak jen získat parcelu pro novostavbu, čehož dosahují zanedbáním údržby a následnou úspěšnou žádostí o upuštění památkové ochrany z důvodu ztráty památkových hodnot. V takových případech by však mnohdy nemělo být žádosti vyhověno, protože ve skutečnosti lze objekt chránit i v ruinované podobě (jak je tomu např. u zřícenin hradů). A i když nad zemí zanikne úplně, zůstává památkou archeologickou. Takový postup úřadu by také mohl snížit "popularitu" takové cesty k likvidaci památky.

Dotaz: Dotaz PhDr. Martiny Veselé, pracovnice MK ČR, se týkal některých otázek prohlašování kulturních památek, jakož i problémů v kooperaci mezi Kraji, NPÚ, vlastníky památek a MK.

Dr. Veselá se nejprve vyjádřila k procesu zrušování prohlášení kulturní památky. Kritizovala četná vyjádření NPÚ (nejednoznačnost, dlouhé termíny). Poukázala na nutnost průběžné kooperace všech orgánů a organizací. K otázkám cíleného narušování či zanedbávání staveb vlastníkem se záměrem získat souhlasy k odstranění stavby uvedla, že MK prohlašuje za kulturní památky i stavby, jejichž vlastník již získal demoliční výměr. Náročná práce referentů na MK je poznamenána značnou fluktuací v posledním roce. Na kritiku vůči nepružnosti MK ("zdržování" spisů) reagovala upozorněním, že MK dodržuje 60 denní lhůty. Práce MK je kritizována, avšak v poslední době je na MK adresováno zcela minimální množství nových návrhů na prohlášení kulturních památek.
Arch. Kuča poukázal na to, že kritika na adresu MK se týkala situace přibližně k roku 2005. Připomněl, že prohlašování památek by primárně mělo být založeno na soustavných výzkumech, z jejichž absence viní NPÚ.
Doc. Štulc podotkl, že výsledky výzkumů jsou často publikovány, avšak návrhy na prohlášení prostudovaných objektů za kulturní památky předkládány nejsou. Mínil, že to lze důvodně požadovat na autorech článků.
Dovolil jsem si poznamenat, že by skutečně měl plošný výzkum provádět NPÚ, že takový úkol je logický, pokud má být výběr kulturních památek nějak koncepční (při takové systematické práci by samozřejmě měly být využívány i publikované výsledky výzkumů). Upozornil jsem však na to, že takové potřeby výzkumné práce v NPÚ vůbec nejsou brány v potaz při stanovování pracovních kapacit v NPÚ.
Autoři koncepce uznali námitky paní dr. Veselé a vyjádřili naději, že se nyní se bude spolupráce s MK více rozvíjet.
K upřesnění diskuse o návrzích na prohlášení paní dr. Veselá ještě uvedla, že MK běžně přijímá i "podněty", na jejichž základě rovněž zahajuje řízení, ovšem s tím, že si podklady pro vytvoření návrhu opatřuje vyžádáním od NPÚ. Pokud ÚOP shledá památkové hodnoty u dotyčné věci, je zpracován návrh. Lze tedy podat podnět tím nejjednodušším způsobem – je nutné pouze jednoznačně určit předmět podnětu.

Dotaz: Jaká je představa začlenění archeologické památkové péče do koncepce?

Ing. Behenský uvedl, že Kraj podporuje záchranné výzkumy realizované oprávněným archeologickým pracovištěm - krajským muzeem - které je zřizováno krajem.
V koncepci je uvedena archeologická památková péče jako součást systému, není však detailně rozvinuta. Na upřesnění evidence archeologických lokalit se podílel archeolog Mgr. Petr Sokol z ÚOP v Plzni.
Mgr. Pokludová podotkla, že v souladu s výkladem Archeologického ústavu AV Kraj považuje za území s archeologickými nálezy vše kromě vytěžených a rekultivovaných území. Problémy ovšem způsobuje skutečnost, že definice „území s archeologickými nálezy“ není obsažena v legislativních předpisech upravujících oblast státní památkové péče, což ztěžuje ochranu těchto území (zejména důslednou aplikaci ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči). Význam archeologických památek propagují (i když s vědomím rizika, že publikace může lokalitu ohrozit). Autoři koncepce příslušnou kapitolu konzultovali také s předním archeologem působícím na Karlovarsku, s Mgr. Jiřím Klsákem z Krajského muzea v Karlových Varech.
Navázalo několik názorů k otázce nebezpečí plynoucích z publikace údajů o lokalizaci snadno ohrozitelných hodnot. Projevily se tradičně rozporné postoje v tom smyslu, že publikace jsou užívány jako návod pro práci vykradačů, ale že na druhé straně jen šíření povědomí o hodnotách může postupně posílit vztah veřejnosti k archeologickým památkám (byl uveden i častý argument v těchto souvislostech, že zloději většinou již potřebnými informacemi disponují z jiných zdrojů).
Mgr. Zeman poznamenal, že prohlášení věci kulturní památkou je sice významným krokem, avšak že přístup vlastníka má vždy zásadní význam. Pojetí koncepce směřuje k tomu, aby její publikace byla pro vlastníky i zájemce o ochranu památek užitečnou příručkou, která by současně probouzela zájem o kulturní dědictví v celé jeho historické komplexnosti.
V návaznosti na to zazněl dotaz, zda by neměla být koncepce dostupná také na WWW. Autoři s tím na místě vyslovili souhlas. Mgr. Pokludová reagovala v tom smyslu, že by takové zpřístupnění alespoň textu vlastní koncepční části bylo vhodné a lze s ním počítat. (Už se připravuje a mělo by být realizováno velmi brzy.)

Dotaz: Jaká je situace v ÚOP NPÚ v Lokti?

Ing. Roman Procházka seznámil se značnými organizačními a kapacitními těžkostmi, většinou vyplývajícími z toho, že instituce byla zřízena před třemi měsíci. Spolupráce s MK při prohlašování kulturních památek i v jiných oblastech je vlastně v počátcích. Byla zřízena komise pro posuzování návrhů na prohlášení kulturních památek.
Dr. Veselá zvláště vyzdvihla vysokou kvalitu stanovisek vydávaných v ÚOP v Lokti.
Arch. Kuča připomněl, že i v koncepci je uvedena kapitola, obsahující výběr podnětů pro potenciální návrhy na prohlášení kulturních památek (vlastně tak nepřímo vybídl MK, aby publikovaný výběr považovalo za příslušný podnět). Připojil se k názoru, že obor památkové péče je ve vztahu ke stanoveným úkolům poddimenzován. Již řadu let nedochází při rozšířeních agendy k náležitým posílením kapacit.

V závěru doc. Štulc vyzdvihl přínos karlovarské koncepce a velmi ocenil zájem Kraje o podporu památkové péče.

Lze předpokládat, že i přes velký rozsah díla budou v dohledné době publikovány odborné recenze.

Rovněž lze podpořit záměr, aby mezi Kraji došlo ke komunikaci ve věci metodik.

NPÚ by se měl do příprav krajských koncepcí více zapojit. Zaznělo doporučení, aby na toto významné téma bylo svoláno širší pracovní setkání.

MK by mělo navázat na koncepci rozvoje do roku 2005 vydáním záměru pro další období.

Přínosem schůzky bylo osobní setkání představitelů Kraje, NPÚ, MK, zpracovatelů koncepce s dalšími odbornými zájemci (při debatách se ukazovala častěji pozorovaná situace, že řada kritických postojů mezi lidmi kooperujícími v institucích či organizacích státní památkové péče je do značné míry závislá na omezených možnostech vzájemné komunikace, a často je nedůvěra odstraněna při osobním setkání – škoda, že je příležitostí k takovým méně formálním setkáním v oboru památkové péče tak žalostně málo; mělo by se s tím něco udělat...).

Autoři koncepce, Ing. arch. Karel Kuča (vlevo) a Mgr. Lubomír Zeman.